Laureáti Ceny Jože Plečnika 2022

Published by Pocta české zemi on

Laureáti Ceny Jože Plečnika 2022

Ľubica Brunová – Koreňová

Narodila se v Topolčanech, dlouhodobě žije a pracuje v Žilině. Absolvovala fakultu architektury SVŠT v Bratislavě v roce 1979. 10 let pracovala ve Stavoprojektu a Pamiatkostavu Žilina. V roce 1990 zakládá vlastní soukromou praxi jako neformální a flexibilní uskupení, které pod názvem Koreňová architekti vede do současnosti.

Profesi vykonává jako autorizovaná architektka, člen Slovenské komory architektů. Je členkou Spolku architektů Slovenska (v letech 2007-2011 člen prezídia), podílela se na činnosti časopisu Arch jako členka redakční rady a recenzent, byla aktivní členkou komise pro výstavbu při městě Žilina.

Ocenění:
– 1999 – laureát ceny Ferdinanda Čapku za polyfunkční dům Štúrova ul., Žilina (spolu s Romanem Trizuliakem)
– 2004 – nominace na cenu Arch za Rodinný dům na Bôriku v Žilině
– 2006 – laureát ceny CE.ZA.AR za bytový dům Skelet v Žilině
– 2006 – laureát ceny D. Jurkoviče za bytový dům Skelet v Žilině

Výstavy:
– 2006 autorská výstava v soukromé galerii v Žilině
– 2014 Výstava I am a Woman Architect, Slovenská ambasáda Londýn a Galerie SAS Bratislava
– 2020 autorská výstava v rámci Dny architektury v PGU v Žilině.
– Účast na společných výstavách pořádaných SAS na Slovensku i v zahraničí.

Výběr z děl:
– Polyfunkční dům Hlinkovo náměstí, Žilina, novostavba a interiéry
– Rekonstrukce domu Mariánské náměstí, Žilina
– Polyfunkční dům Štúrova ul. Žilina
– Vila Andrea, Pivovarská ulice, Žilina, novostavba
– Rekonstrukce památkového objektu OD Beno, Mariánské nám., Žilina
– Bytový dům Skelet v Žilině, novostavba
– Polyfunkční dům Žilina – Závodí, rekonstrukce
– Rodinné domy Bôrik Žilina, Vraní, Trnové, Rajecké Teplice, Rosina, Kotešová ..,
– Přestavba a přístavba vily, Dolní val, Žilina
– Polyfunkční dům, R. Zaymusa, Žilina, novostavba
– Polyfunkční dům, V. Spanyola, Žilina, novostavba
– Administrativní budova Velká okružní, Žilina, novostavba
– Aktuální studie a projekty ateliéru:
– Radnice Žilina – rekonstrukce budovy
– Přístavba a stavební úpravy budovy Městského divadla Žilina
– Bytový dům ulice Tvrdého, Žilina
– ARC Žilina, Rosinská cesta

Katarína Viskupičová

Ing. arch. Katarína Viskupičová (12.07.1961) je absolventkou Slovenské vysoké školy technické BA, Fakulta architektury, SVŠT BA, postgraduální studium v oboru Rekonstrukce a obnova památek a v roce 1991 získala autorizaci SKA.

Od roku 1984-1991 působila jako architekt ve státní organizaci Stavoprojekt Trnava,
1991-1995 jako autorizovaný architekt ve svobodném povolání – AD atelier a od roku 1995 je jednatelkou firmy A.DOM spol. s r.o.– projekčně architektonického a realizačního ateliér.

2020-2021 působila mj. jako odborný konzultant CEDA pro fyzické prostředí v rámci
NP DI DSS – FA STU BA. Od roku 2020 prováděla lektorskou činnost prezentace projektů pro DIDSS v rámci vzdělávání transformačních týmů, byla členem řady prestižních porot v rámci SAS a SKA.

Je nositelkou řady domácích i mezinárodních ocenění:

– Cena ve 3. Ročníku mezinárodní soutěže Taurus za sakrální stavbu řeholního domu v Trnavě

– Diplom Ministerstva výstavby a regionálního rozvoje ČR za 1. místo v soutěži progresivně cenově dostupné bydlení za rok 2001

– Speciální cenu v celostátní soutěži INTERIÉR ROKU 2000–20001 za dílo Sony centrum, hotel Carlton

– 2. Cena v celostátní soutěži fasáda roku 2002 v kategorii novostavba

– Hlavní cena v celostátní soutěži interiér roku 2000–2001 za dílo radnice města Trnava

– 1. Cena SKA CE. ZA. AR 2003 v kategorii interiér a stavební design za dílo ateliér na baštách

– 1. Cena SKA CE. ZA. AR 2003 v kategorii bytové domy za dílo malometrážní byty pro mladé rodiny

– Čestné uznání v celostátní soutěži fasáda roku 2004 v kategorii rodinný dům

– Čestné uznání v celostátní soutěži fasáda roku 2004 v kategorii novostavba

– Nominace SKA CE. ZA. AR 2006 v kategorii rodinné domy za dílo “Dědův dům”

– Nominace SKA CE. ZA. AR 2006 v kategorii občanské a průmyslové stavby za dílo Vetter – balírna sušeného ovoce

– Soutěž STAVBA ROKU 2006 – Cena svazu stavebních podnikatelů za novostavbu “Balírna sušeného ovoce Peter Vetter Hlohovec”.

Peter Žalman

Narodil se v roce 1953 v Banské Bystrici, kde absolvoval LŠU a také tam odmaturoval.
Fakultu architektury SVŠT absolvoval v roce 1978 diplomovou prací pod vedením doc. Ing. arch. Tibora Alexy (urbanismus). Disertaci z oboru Urbanismus obhájil v roce 1989.

Od 1978 do 1989 pracoval jako projektant ve Stavoprojektu Bratislava. Byl zvolen do funkce ředitele, v roce 1990 z podniku odešel.

Následuje etapa samostatné činnosti jako autorizovaný architekt. V současnosti jeho portfolio prací obsahuje více než 30 soutěží – například Soutěž CMZ Modra, odměna, spolu s Janem Štibrányi, 1983/, na 30 projektů rodinných domů, zhruba 10 projektů bytových domů, územní plány atd.

Známější realizace:
Danubiana, památník Holocaustu, rekonstrukce a přístavba domova seniorů Archa v Bratislavě, Tělocvična ve Svatém Juru, rekonstrukce ŠD Horský park, 2 ze 7 bloků a jiné.

Publikační činnost:
Publikuje statě k tématům rozvoje Bratislavy, revitalizaci industriálu, vyhotovil například podklad k zápisu budovy Teplárny v Bratislavě do seznamu NKP.
Prozkoumal a později seřadil práce Dušana S. Jurkoviče.

Napsal a vydal publikace: Architektonický atlas BA 1970-2006, Urbanistický atlas BA (2018).

Peter Žalman je stále velmi aktivní, tvoří, píše a kreslí. S manželkou vychovali dvě děti a radost jim dělají dva vnuci.

Tibor Zelenický

Studium:
1971-1975 – Gymnázium E. Gudernu v Nitře
1975-1988 – Institut architektury a urbanismu I. MINCU v Bukurešti, Rumunsko

Působení:
1983-1990 – pracuje jako architekt – Stavoprojekt Nitra, středisko urbanismu a územního plánu

1990-1992 – vedoucí oddělení architektury na MSÚ Nitra, zástupce hlavního
architekta

Od roku 1992 – autorizovaný architekt SKA

– architektonická praxe ve vlastním ateliéru In Antis, člen Slovenské komory architektů,
člen Spolku architektů Slovenska

– viceprezident Spolku architektů Slovenska

– poslanec MZ v Nitře, předseda komise výstavby a územního plánu

– člen komise ÚP při MZ v Nitře

– viceprezident Spolku architektů Slovenska, zástupce prezidenta II. regionu UIA –
celosvětové organizace architektů

– účast na světových kongresech UIA (Istanbul, Turín), reprezentace Slovenska na
akcích UIA – zasedáních pracovních skupin II. regionu apod.

2008 CE.ZA.AR – ocenění SKA v kategorii Rekonstrukce a obnova budov, nominace na evropskou cenu za architekturu Mies van der Rohe

2009 2. místo v urbanisticko-architektonické soutěži Svatoplukovo náměstí v Nitře

2011 nominace na cenu CE.ZA.AR v kategorii Veřejný prostor, exteriér

2015 viceprezident Spolku architektů Slovenska

2015-2019 člen prezídia Spolku architektů Slovenska

2015-2022 člen disciplinární komise SKA

2019-2022 Předseda a zakladatel Sdružení architektů Nitry (ZAN)

Štefan Mitro

Štefan Mitro (17.5.1954) je absolventem Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě,
katedra: arch. prof. D. Kuzma, prof. V. Vilhan. 1980 – Armádní výtvarné studio, Praha.

Zajímavé realizace:
Prešov, 1990 DJZ-Nové Divadlo, interiér – spolupráce, 1991 Kostel Pravoslavné církve, Bardějov, 1992 Slovenská spořitelna – rekonstrukce, Vranov nad/Top., 1993 Letní sídlo prezidenta, interiér – Ašchabát, Turkmenistán – spolupráce, 1995 Komerční banka, Košice, 1994-2002 Rekonstrukce historického divadla (NKP) z roku 1881 – Prešov, 1999 Loutkové divadlo, rekonstrukce – Košice, 2000-2002 Areál Jacht Klubu – Domaša-Dobrá, 2002-2004 Rekonstrukce „Divadlo pod Palmovkou“ PRAHA, CZ, 2005 Nová vesnice, Vlková, Vysoké Tatry -133 rodinných domů – urbanismus, 2006-2007 Prešovská univerzita, rekonstrukce a dostavba, 2006-2008, Bratislava, Hrad –
rekonstrukce fortifikace systému (NKP) – spolupráce, Prešov, 2008 Domov sociálních služeb, Rekonstrukce a dostavba –Orkucany (Sabinov), 2011-2012 Soukromá rezidence – Domaša -Dobrá, 2012-2014 UNLP KOŠICE – Urgentní příjem – novostavba, 2016-2021 Klášter kartuziánů (NKP), Červený Klášter –rekonstrukce. 2017-2021 DJZ Prešov – úpravy Nového divadla.

Zajímavé soutěže:
2007 Národní knihovna, Praha, CZ – spolupráce – Arch. Z. Knyszewski / Francie

Ocenění:
2003 CE.ZA.AR. – cena Slovenské Komory Architektů za rekonstrukci „Historického divadla, Prešov, SLOVENSKO, 2004 EUROPA NOSTRA AWARDS – Cena Evropské Unie za zachování kulturního dědictví / European Union Prize for Cultural Heritage – The Historical Theatre of Presov. 2014 – Česká stavba roku, kategorie zahraniční stavby – stavba realizovaná českou firmou v zahraničí, za realizaci UNLP KOŠICE – Urgentní příjem.

Členství:
Člen – Spolku architektů Slovenska, Viceprezident SAS do roku 2019, v současnosti člen prezídia.
Člen – Slovenské komory architektů /SKA/, člen – Disciplinární komise, SKA do
roku 2019, dnes člen.
Člen – Světové fórum mladých architektů (UIA – FMJA), Paříž, FR, člen prezídia do roku 2019.

Ondřej Šefců

Ondřej Šefců (*1958) je český architekt a památkář. Absolvent fakulty architektury ČVUT – obor architektura a územní plánování. Od roku 1983 byl zaměstnán jako odborný pracovník Státního ústavu památkové péče – dnes Národní památkový
ústav.

V 80. letech pracoval na regeneraci městských památkových rezervací –
Tábor, Jindřichův Hradec, Třeboň, Slavonice, České Budějovice a Prachatice.


V 90. letech působil jako památkový dohled při obnově paláců pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, Valdštejnského paláce pro Senát ČR, při
obnově Staronové synagogy, Klementina, paláce Kinských pro Národní galerii a dalších objektů. Také byl pověřen odbornou garancí při obnově Karlova mostu, zámku
Kratochvíle, hradu Křivoklát, hradu ve Strakonicích atd.

Je členem vědecké rady Národního památkového ústavu v Pardubicích. Od roku 1996 je místopředsedou Společnosti pro technologie obnovy památek, kde pořádá odborné semináře. Publikuje odborné články a knihy, zabývá se kresbou historických památek a městskou vedutou.

Tomáš Rusín a Ivan Wahla

Architektonická kancelář Tomáše Rusína (*28. 8. 1962) a Ivana Wahly (*26. 2. 1963) zajišťuje komplexní projektovou činnost, a to od přípravy a koncepce návrhů, přes jejich projednání a vyhotovení prováděcích projektů po autorské dozory včetně
inženýrské činnosti. Během své existence kancelář pracovala na úkolech velkými urbanistickými celky počínaje přes návrhy budov až po interiéry a architektonické
detaily.

Mezi nejvýznamnější realizace patří Polyfunkční objekt Dorn v Brně, bytové domy Bratislavská, Kopečná, Leitnerova, Martinů, Francouzská, kulturní dům Semilasso, Hadivadlo, autobusové nádraží a Billa v Litomyšli, rekonstrukce náměstí Zelný trh a Joštova třída v Brně, náměstí v Trenčíně, Ostravě, Jeseníku, Šternberku, ulička Václava Havla, rekonstrukce vily Tugendhat a vily Münz, brněnské kavárny Onyx, Blau a Placzek a řada soukromých vil.

Významné jsou i realizace v oblasti scénografie v Národním divadle v Praze, Brně a Bratislavě. Kancelář získala řadu ocenění, mimo jiné několik Grand Prix Obce architektů, Stavby roku Jihomoravského a Severomoravského kraje, Interiér roku a mnoho dalších.

Eva Heyworth

Eva Heyworth (*27.10 1957) je česká architektka, která navrhovala například českou
expozici na světové výstavě EXPO 2000 a rekonstrukci s dotvořením interiérů Obecního domu. Je zakladatelkou a garantem ateliéru Heyworth studio architekti.

Ateliér se zabýval projektováním staveb pro bydlení, obchod a administrativu,
s důrazem na komplexní řešení jak budov, tak interiérů.

Eva Heyworth navrhla jedny z prvních kanceláří pro elektrárenskou firmu ČEZ a také kanceláře pro pražský projekt Waltrovka. Nedílnou součástí její práce je i design
nábytku a svítidel – ať v historickém nebo moderním duchu.

Důraz je kladen především na dokonalé výtvarné a technické zvládnutí detailu,
zajímavou práci s materiálem a osobitý přístup k jednotlivým projektům.

Miroslav Pospíšil

Miroslav Pospíšil (*9. 1. 1964) je zakladatelem a hlavním architektem ateliéru-r s orientaci zejména na moderní architekturu a urbanismus. Pracuje na úpravách
stávajících objektů i na návrzích nových budov. Cílem je zvelebovat prostředí, ve kterém žijeme, a to nejen v Olomouci, ale také v jiných lokalitách.

Realizace ateliéru obdržely Českou cenu za architekturu 2021, cenu Interier roku 2021, cenu Stavba roku 2021 a dezeen award v kategorii Rebirth Project of the year 2021 za rekonstrukci paláce hradu Helfštýna, hlavní cenu v kategorii novostavba v soutěži Grand Prix architektů 2018 za stavbu Vista Optik a čestné uznání soutěže Grand Prix architektů v roce 2013 za dostavbu Slovanského gymnázia. Stavby ateliéru jsou často oceňovány také v rámci soutěže Stavba roku Olomouckého kraje.

Pavel Zatloukal

Pavel Zatloukal (* 27. října 1948) je český historik umění, profesor a bývalý ředitel Muzea umění v Olomouci (1990–2013). Věnuje se především výtvarnému umění a architektuře 19. a 20. století. Je autorem a spoluautorem více než 25 publikací zabývajících se architekturou v okolí Olomouce a dalších mist Moravy a Slezska.
Na některých titulech spolupracoval mj. například s prof. Vladimírem Šlapetou.

Je držitelem mnoha významných ocenění – Cena města Olomouce (1998 a 2012), Cena města Brna (2010) Stříbrná medaile předsedy Senátu (2021). Za knihu Příběhy z dlouhého století: Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku obdržel
nejprestižnější českou knižní cenu Magnesia Litera Kniha roku (2003). Z rukou ministra kultury převzal medaili Artis Bohemiae Amicis (2013) udělovanou osobnostem, kteří přispěli nebo přispívají k šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i v zahraničí.

Výrazně se zasloužil o vybudování unikátního Arcidiecézního Muzea v Olomouci založeného v roce 1998 ve spolupráci s Arcibiskupstvím olomouckým z podnětu papeže a prezentujícího rozsáhlé církevní umělecké sbírky. V roce 2006 byla otevřena obsáhlá expozice v nově rekonstruovaných budovách bývalého Olomouckého hradu na Václavském náměstí v Olomouci. Areál zahrnuje mj. budovy Kapitulního děkanství,
kapli svaté Barbory, kapli sv. Anny a románsko-gotický Zdíkův palác. Rekonstrukce historických budov získala titul Stavba roku Olomouckého kraje 2006.

Arcidiecézní muzeum Olomouc bylo za Českou republiku nominováno na Cenu Evropské unie pro architekturu – Cenu Miese van der Rohe. V prosinci 2015 získalo jako první v České republice prestižní označení „Evropské dědictví“ (European
Heritage Label).

Mihály Balázs

Architekt oceněný cenami Kossuth, Ybl Miklós a Prima Primissima, řádný člen Maďarské akademie umění a Evropské akademie věd a umění. Kromě své bohaté tvůrčí kariéry a nepřetržitého profesního i veřejného zapojení je od roku 1986 stálým a vlivným zakládajícím lektorem na Fakultě architektury Budapešťské technické a ekonomické univerzity (BME). Mezi lety 2011 a 2020 byl vedoucím katedry projektování veřejných budov a od roku 2015 také vedoucím doktorské fakulty stavební na BME. Jeho pedagogická činnost je úzce spjata s jeho jedinečným a osobním přístupem k tvořivosti.

Prostřednictvím více než 150 absolventů je jeho vliv na současnou maďarskou architekturu téměř neocenitelný. Jeho velmi úspěšný volitelný kurz s názvem “Kresba a design”, ve kterém považuje sdílení našich nejniternějších myšlenek s ostatními za nejdůležitější část architektonického designu, což má dopad i na návrhy samotné a hraje formativní roli v jeho školení program. Podle jeho názoru je tento dialog, stejně jako otevřený přístup k vnějšímu světu, který má tendenci být kritický, nevyhnutelným základem architekto-
nických návrhů.

Róbert Gutowski

“Tvoření má svůj vlastní rytmus. Pokud vyslovíme odpovědi příliš rychle, ztrácíme inspiraci. Musíme počkat, až nápady přijdou!:” – říká architekt Robert Gutowski narozený maďarské matce a polskému otci. Svou kariéru architekta provozuje v kreativní komunitě. Díky svým dovednostem, dobré připravenosti, školení a vysoké odbornosti má jeho tým nesporné předpoklady pro realizaci vysoce komplexních designových projektů.
Budovy od Roberta Gutowski Architects jsou proto typicky realizovány v citlivých městských kontextech, zasazených do historických míst a míst náležejících do oblastí světového dědictví.

Jeho vůbec první samostatný projekt, který se stal vítězným návrhem soutěže zaměřené na stavební historii katolického kostela v obci Páty, poskytuje obecný rámec pro jeho téměř dvě desetiletí trvající činnost architekta. Oslavou jeho profesního a komunitního nasazení se pak rovněž stalo i vysvěcení kostela sv. Jana Pavla II. na jaře 2019. Důvěra architekta a komunity, která si jej pro tento projekt objednala, byla zároveň také výsledkem dlouhodobého partnerství.

V Zakarpatské oblasti postavil sportovní halu, plavecký bazén a internát, v Ostřihomi františkánské gymnázium a poutní dům v Mariazellu.

Jeho koncertní sál v komplexu Arciopatství v Pannonhalmě mu vynesl mezinárodní uznání. V centru města Kőszeg dohlížel na renovaci středověkých, barokních, rokokových a secesních památek. V Székesfehérváru spojil nové výstavní prostory a sbírkový sklad pro místní muzeum s archeologickým nalezištěm.

Robert Gutowski je také aktivním účastníkem mezinárodních designových soutěží. Byl oceněn za projekty utvářející kulturní scény Helsinek, Vilniusu a Jekatěrinburgu a byl pozván do velké soutěže na návrh opery v Shenzhenu.

V současnosti pracuje na komplexní rekonstrukci královského paláce Budínského hradu. Tato budova nacházející se v srdci Budapešti, hlavního města Maďarska, má
výjimečnou historickou hodnotu coby znovuzrozený klenot panoramatu nábřeží Dunaje.

András Krizsán

András Krizsán DLA je architekt, předseda Asociace maďarských architektů, hlavní designér MODUM Architects Ltd., místopředseda stavebního výboru Maďarské
luteránské církve. Je veřejnou osobností, jejíž talent se neprojevuje pouze v prostorách a budovách, ale také v jeho humanistickém způsobu pozorování a chápání světa kolem sebe.

Vedle své kariéry vysokoškolského pedagoga je tvůrcem a aktivním organizátorem řady programů odborné spolupráce ve vysokoškolském vzdělávání. Výsledkem jeho vědecké práce je kniha „Balaton Highlands Lidová architektura prolínající se s krajinou“. V roce 2013 napsal také „An Architectural Guide of the Balaton Highlands“, publikace, která se stala součástí vládního programu a vzorem pro všechny maďarské Manuály pro plánování a design osídlení.

Z jeho iniciativy byla spuštěna celostátní síť tradičních kurzů stavitelství domů pod
názvem „Dům dědečka“, ve kterých se mladí lidé mohou seznamovat s hodnotami tradiční architektury a lidových stavebních technik, a přitom pracovat na renovaci a konzervaci historických památek, lidových staveb a venkovských domů.

Pod vedením Andráse Krizsána byla obnovena Asociace maďarských architektů, která letos oslaví již 120 let. Díky jeho aktivitám se ústředí Asociace maďarských architektů
se opět stalo otevřeným domovem architektury, pohostinnou institucí nápomocnou každému v objevování a porozumění architektury, roli tradic a inovací i zapojení do stavebního procesu.

Díky němu se svět mimo jiné seznámil s životem a dílem Károlyho Gondy, architekta
maďarského původu, který žil a tvořil v Šanghaji. Z jeho iniciativy bylo v roce 2019 v Budapešti ratifikováno memorandum a stanovy Asociace architektury V4 a podepsány zakládající dokumenty Ceny architektů V4. Poslání sdružovat architekty ze zemí regionu
s podobnou historií a kulturním zázemím a pravidelně prezentovat jejich úspěchy
profesionálům z Maďarska i sousedních zemí, je jedním z nejambicióznějších závazků jeho tvorby.

Csaba Nagy

Architekt Csaba Nagy, držitel ocenění Ybl a Prima Primissima, navrhl jako hlavní designér Archikon Architects rekonstrukci několika významných budov. Jeho konečné realizace budov Buda Vigadó, kam patří Dům tradic, Hotel Moments nebo hotel na Andrássyho třídě č. 52 mezi paláci podél Andrássyho třídy, dříve náměstí Szabadság č. 14, se všechny vyvinuly do formativních projektů integrující maďarskou památkovou péči a současnou architekturu.

Paris Courtyard, ikonická veřejná budova v Budapešti, také největší keramická památka ve střední Evropě, se podle návrhů Csaby Nagye přeměnila na pětihvězdičkový hotel.
Jeho posledním dílem je rekonstrukce hotelu Gellért, snad nejikoničtější budovy v Budapešti.

Kromě památek z přelomu století hraje Csaba Nagy klíčovou roli také při revitalizaci památek moderní architektury, jakými jsou raně modernistická hlavní budova
komplexu otevřených lázní Palatinus na Markétině ostrově, pocházející z konce 30. let 20. století nebo rekonstrukci kulturního centra Láng postaveného v 80. letech 20. století, z něhož se v Budapešti stal velmi oceňovaný referenční projekt. Důležitou součástí jeho portfolia je také revitalizace architektonického dědictví 70. a 80. let 20. století se zvláštním zaměřením na mezinárodně uznávaný projekt mateřské školy „Vizafogó“, který byl reinterpretací panelové stavby a byl druhou maďarskou budovou, která se během téměř 30leté historie dostala do užšího výběru na Mies van der Rohe Award.

Kromě návrhů řady novostaveb se komplexní přístup Csaby Nagye nejvíce projevil v projektech rekonstrukcí památek. Nejde jen o proces renovace, ale také o vytvoření budov s novým charakterem. Integrace historických budov a inovativních přístaveb je charakteristickým znakem kvalitních a životaschopných řešení, což potvrdila řada odborných ocenění a pozitivních zpětných vazeb od jejich uživatelů.

Gábor Zoboki

Gábor Zoboki je maďarský architekt oceněný Kossuthovou a Yblovou cenou působícím také jako univerzitní profesor. Jeho dílo je jedinečným příspěvkem do repertoáru maďarské architektury. Podle jeho názoru je architektonická praxe především jakýmsi médiem, jehož prostřednictvím může být vyjádřena kreativita a s její pomocí aktivně
utvářet své okolí.

Gábor Zoboki je zakládajícím členem kanceláře architektů ZDA a již od počátku činnosti ateliéru navrhuje významné veřejné budovy včetně Paláce umění v Budapešti a Nanshanského kulturního a sportovního centra v Shenzhenu. Jako kreativní designér se zasloužil také o přeměnu mnoha starších budov, jakou je například kulturní centrum přestavěné z budovy koňské dráhy v Buda Hills či projekt přeměny bývalé haly Ganz Works na zázemí a hlediště Národního tanečního divadla. Výjimečně náročným
architektonickým a památkovým úkolem byla také přestavba a konverze karmelitánského kláštera v Budínském hradě pro potřeby úřadu předsedy vlády.

Budova opery navržená Miklósem Yblem je jednou z nejvýznamnějších staveb maďarské novorenesanční architektury fin-de-siècle. V tomto případě bylo Zobokiho ambicí
rekonstruovat nejen samotnou budovu, ale také realizovat akusticky důležité funkce stavby, což byl velmi složitý úkol. Při práci na obnově se snažil realizovat původní Yblovy nápady do nejmenších detailů a zároveň vyhovět požadavkům současným i budoucích několika desetiletí. O úspěšnosti jeho projektu přestavby opery nejlépe svědčí fakt, že si za jeho realizaci vysloužil jedno z nejprestižnějších státních vyznamenání, Kossuthovu cenu.

Gábor Zoboki, nositel cen Ybl a Prima Primissima, získal v roce 2008 doktorský titul v oboru architektura na univerzitě v Pécsi a poté se v roce 2012 habilitoval na doktorandské škole Breuera Marcella Technické fakulty Mihály Pollack. Je řádným členem Maďarské akademie umění (MMA) a místopředsedou Asociace maďarských architektů (MÉSZ).

Kazimierz Łatak

Studio založené v roce 1995 Kazimierzem Łatakem (1962) a Piotrem Lewickim (1966), je vítězem řady cen a ocenění, včetně krakovských soutěží za rozvoj náměstí ghetta Heroes (Bohaterów Getta) za návrh Cracovia Centennial Hall se sportovním centrem pro těles-ně postižené, pěší a cyklistický most Kazimierz-Ludwinów v Krakově a most v Busko Zdrój. Dále jsou mj. autory přestavby Muzea princů Czartoryských v Krakově a Muzea rodiny Jana Pavla II. ve Wadowicích, četných návrhů obytných budov v Krakově, renovace bašty na královském hradě Wawel v Krakově. Na svém kontě mají nejvýznamnější
architektonické ceny v Polsku, včetně Výroční ceny ministra kultury a národního dědictví za rok 2018, nejvýznamnější ceny Asociace polských architektů (SARP) – čestná cena za rok 2018, stejně tak, jako cenu Vassilise Sgoutase od Mezinárodní unie architektů (UIA) za implementovanou architekturu sloužící chudým v roce 2021.

Tři projekty této dvojice architektů získaly cenu Grand Prix soutěže roku Sdružení polských architektů (SARP) most pro pěší a cyklisty na Zámeckém vrchu v Dobczycích v roce 2022, přestavba Muzea prince Czartoryského v roce 2020 a Hala 100-lecia KS Cracovia s Centrem sportu zdravotně postižených v Krakově v roce 2019.

Most v Dobczycích zvítězil také v soutěži Polish Architecture XXL 2021, zatímco hala Cracovia byla poctěna Grand Prix architektonické ceny „Polityka“ za rok 2018, cenou polského Olympijského výboru „Zlatý olympijský vavřín 2020“, vyznamenáním Mezinárodního paralympijského výboru v Kolíně nad Rýnem a řadou dalších cen.

Rezidenční dům Corte Verona ve Wroclawi získal mimo jiné Grand Prix v soutěži Krásná Wrocław (2011), projekt přestavby náměstí ghetta Heroes (Bohaterów Getta) Square v Krakově získal zlato v soutěži Urban Quality Award 2011 pořádané společností Eurohypo AG (Frankfurt nad Mohanem) a vyznamenání v Evropské ceně za městský veřejný prostor v Barceloně (2006).

Piotr Lewicki a Kazimierz Łatak spolupracují nepřetržitě od roku 1988.

Ewa Nekanda-Trepka

Vystudovala Fakultu architektury na Polytechnice v Bialystoku v roce 1982 a získala titul Master of Science in Architecture. Specializuje se na ochranu a konzervaci památek a management. V odborném vzdělání pokračovala postgraduálním studiem na Varšavské polytechnické architektuře – výzkum architektonických památek a v Institutu pokročilých architektonických studií na University of York ve Velké Británii – ochrana architektonických památek, dále na Kozminské a Varšavské univerzitách – oblast veřejné správy. Neustále vyvíjí edukační činnost v podobě přednášek, účastí na konferencích a sama na svých studijních cestách přednáší, jak v Polsku tak i v zahraničí.

V letech 1981–1992 působila v Památkovém úřadu a Památkové ochranné službě v Biala Podlaska. Od roku 1992-2001 pracovala v Památkovém dokumentačním centru ve Varšavě, kde organizovala a řídila Odbornou jednotku architektury, urbanismu a kulturní krajiny aktivně se podílející na činnosti generálního konzervátora památek.

V roce 2001 na základě vítězství v soutěži magistrátu města Varšavy ji byla nabídnuta možnost založit nové oddělení ochrany dědictví. Zodpovídala za administrativní rozhodnutí i akce probíhající na zachování a regeneraci mnoha památek ve Varšavě. Iniciovala proces spoluzakládání památkových prací na soukromých pozemcích městskými úřady. Do oblasti široké škály jejích dalších aktivit spadala i Správa Starého Města zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO.


Do jara 2012 pracovala Ewa Nekanda-Trepka jako vedoucí odboru památkové péče, na podzim tohoto roku pak byla nominována na ředitelku Varšavského muzea.

Instituce potřebovala restrukturalizaci. Práce zahrnovaly modernizaci sídla muzea na Staroměstském náměstí, Muzea Varšava Praga, Muzea lékáren, Muzea Varšava Wola. Jejím další iniciativou bylo vytvořit Interpretační centrum Starého Města jako místo na seznamu UNESCO. Prostředky na tyto projekty byly získány z EU a EOG.

Je autorkou a spoluautorkou řady prací týkajících se památek a kulturního dědictví, studií a praktických projektů po celém Polsku. Je členkou řady státních a mezinárodních společností pečujících o památky a muzejnictví.

Jerzy Ilkosz

Studium v letech 1973–1979 na Filozofické fakultě Wroclawské University v oboru Historie ukončil závěrečnou prácí “Obrazy socialistického realismu v Polsku 1949-1953” a získáním titulu M.A.

Pracovní zkušenosti a profesionální růst:

1980–1981 Muzeum Początków Państwa Polskiego v Gnieznu (Muzeum počátku polského státu)
1981 Vratislavská univerzitní knihovna – asistent

1981-1990 Dílna historických památek ve Vratislavi

1981-1984 restaurování panoramatu Racławicka, později ve výzkumné/historické
dokumentační dílně

1992–2000 Vratislav stavební archiv – vedoucí

2000–2022 Muzeum architektury ve Vratislavi – ředitel 2003 PhD, Wrocław University of Technology, Fakulta architektury

2014 Vedoucí interdisciplinárního výzkumného týmu v rámci Conservation Management Plan for Centennial Hall, grant pro The Getty Foundation, Los Angeles, v rámci projektu „Keeping It Modern“

2020 docentura – Hlavní oblasti zájmu: dějiny architektury a urbanismu, zejména 20. století

Ocenění:
-2021 Zlatý čestný odznak Vratislavi “Wrocław s vděčností – Wratislavia Grato Animo”
-2018 Mezinárodní cena Německého výboru pro ochranu památek – ICOMOS – Prsten Karla Friedricha Schinkela (Karl Friedrich RING) za zvláštní služby při zabezpečení stavebního archivu ve Vratislavi a za výzkum vratislavské modernistické architektury
Medaile Sdružení polských architektů 2017 – SARP, „Bene Merentibus“, jako uznání za přínos k rozvoji polské architektury
-2013 1. cena za výstavu “Heinrich Lauterbach. Architekt vratislavského modernismu”
v celostátní soutěži o nejvýznamnější muzejní akci – “Sybilla 2013”

-Stříbrná medaile 2015 – „Za zásluhy o kulturu Gloria Artis“ udělená ministrem kultury a národního dědictví
-2012 1. cena za výstavu “Ernst May 1886–1970 Nová města na třech kontinentech”
v národní soutěži o nejvýznamnější muzejní akci – “Sybilla 2012”
-2009 Kulturpreis Schlesien des Landes Niedersachsen (Cena Slezska od vlády Dolního Saska)
-2006 Bronzová medaile Zasłużony Kulturze Gloria Artis
(Za zásluhy o kulturu Gloria Artis) – Cena ministerstva kultury a národního dědictví pro ty, kteří pomohli se zápisem Haly Století výročí na seznam světového dědictví UNESCO 1984. Týmová cena ministra kultury a umění pro Racławicku Obnova panoramatu
-2006 Das Verdienstkreutz Am Bande – udělen Horstem Kölerem, prezidentem Spolkové republiky Německo
-2005 Sybilla Award – za výstavu Centennial Hall ve Wrocławském muzeu architektury
-2000 Sybilla Award – za výstavu Hanse Poelziga ve Wrocławském muzeu architektury

Členství:
– od roku 1991 – Společnost historiků umění
– od roku 2001 – ICAM (International Confederation of Architectural Museums)
– od roku 2003 – DOCOMOMO – Mezinárodní výbor pro dokumentaci a ochranu budov, lokalit a čtvrtí moderního hnutí
– od roku 2006 – Vědecká rada Muzea Vratislavské technické univerzity
– od roku 2011 – Stavební úsek Sächsische Akademie der Künste v Drážďanech
– od roku 2021 – člen výboru pro architekturu a územní plánování Polské akademie věd

Jerzy Ilkosz je dále autorem a spoluautorem velkého množství výstav a skutečně
impozantního množství publikací vydaných v několika jazycích, jejich výčet by si
prostorově zasloužil samostatnou publikaci.

Krzysztof Kazimierz Pawłowski

Prof. dr hab. inż. arch. Krzysztof Kazimierz Pawłowski je architekt, urbanista, odborník na památkovou péči a specialista na ochranu a revitalizaci městských celků.

Je členem výboru pro architekturu a městské plánování Polské akademie věd (PAN), držitelem čestného doktorátu Lvovské technické univerzity, členem Francouzské akademie architektury,
čestným členem Národní rady pro památky a místa ICOMOS, odborníkem UNESCO na ochranu a obnovu měst.

Studium a praxe:
1958 absolvoval Fakultu architektury Varšavské polytechniky
1965 doktorát, 1973 habilitace, 1982 docent, 2000 řádný profesor
1956–1974 Katedra teorie a dějin architektury a městského plánování Polské akademie věd (PAN)
1974–1982 polský zástupce generálního referenta památkové péče na ministerstvu kultury
a umění
1977–1978 místopředseda a zpravodaj Výboru pro světové dědictví UNESCO
1978–1981 místopředseda Národní rady ICOMOS pro památky a místa ICOMOS
1982–1993 přednášející na Fakultě architektury v Montpellier, docent na Univerzitě Paula Valéryho v Montpellier, University of Toulouse-Mirail, Francouzské národní centrum pro vědecký výzkum (Centre National de la Recherche Scientifique), zakladatel Musée urbain Tony Garnier v Lyonu
1993–2003 předseda polského národního výboru ICOMOS
1998 Předseda mezinárodního týmu odborníků na rekonstrukci okolí bývalých nacistických koncentračních táborů Osvětim-Březinka
2001–2009 ředitel Ústavu architektury a městského plánování Technické univerzity v Lodži
Expert UNESCO na ochranu a restaurování historických komplexů v Alžírsku (1973), Íránu (1973, 1975, 1977), Mosambiku (1981), Senegalu (1985), Slovensku (1993), Maďarsku (1997), Portugalsku (1998-1999), Maltě (1999).
Od roku 2003 člen výboru pro architekturu a městské plánování Polské akademie věd (PAN)
2003–2016 Iniciátor série mezinárodních konferencí PRO-REVITA Lodž (2004, 2006, 2008, 2010, 2012, 2014, 2016)
2006 Cena Aleksandera Gieysztora za vynikající výsledky v ochraně polského kulturního
dědictví
2006 přijat na Francouzskou akademii architektury
2009 Čestný doktorát z Lvovské technické univerzity
2012 Cena profesora Jana Zachwatowicze
2013 velitelský kříž Polonia Restituta
2015 Zlatá medaile Gloria Artis
2018 Cena Marcuse Vitruviuse udělená Výborem pro architekturu a městské plánování Polské akademie věd (PAN) za dvousvazkové dílo „Urban Planning à la Française. Tisíc let praxe a evropských inovací“, UNIVERSITAS 2016-2017

Věda a výzkum:
Vědecký výzkum Krzysztof Kazimierze Pawłowského se původně zaměřoval na vývoj městského plánování ve 20. století v Polsku a Francii. Kniha „Tony Garnier a počátky funkčního urbanismu ve Francii“ vydaná v roce 1967 Centrem de Recherches d’Urbanisme (Centrum pro výzkum měst). Čtvrté vydání vyšlo v Lyonu v roce 1993 a týkalo se obnovy čtvrti
Spojených států v Lyonu konzultované K. Pawłowskim a otevření Musée urbain Tony Garnier.
Objev v jižní Francii dosud neznámého typu raně středověkých statků založených na kruhovém půdorysu (CIRCULADES) změnil pohled na urbanismus v Evropě. Zachování a restaurování těchto unikátních komplexů se ujalo vzniklé sdružení CIRCULADES. Objev byl uznán jako mimořádně významný ve výzkumu vývoje středověkého městského plánování v Evropě.

Studie o vývoji francouzského urbanismu shrnutá ve dvousvazkové práci “Urban Planning à la Française: Tisíc let praxe a evropské inovace. Dokončení obrazu”: sv. 1 “Při hledání původu.
Evropské městské plánování: modely středověké prostorové organizace v jižní Francii: od Cirkulád po Bastides”, sv. 2 “Od narození absolutismu prostřednictvím osvícenství”.

Jeho rozsáhlá odborná a vědecká praxe zahrnuje ještě celou řadu významných mezinárodních aktivit v rámci ICOMOS a UNESCO.

Piotr Lewicki

Studio založené v roce 1995 Kazimierzem Łatakem (1962) a Piotrem Lewickim (1966), je vítězem řady cen a ocenění, včetně krakovských soutěží za rozvoj náměstí ghetta Heroes (Bohaterów Getta) za návrh Cracovia Centennial Hall se sportovním centrem pro těles-ně postižené, pěší a cyklistický most Kazimierz-Ludwinów v Krakově a most v Busko Zdrój. Dále jsou mj. autory přestavby Muzea princů Czartoryských v Krakově a Muzea rodiny Jana Pavla II. ve Wadowicích, četných návrhů obytných budov v Krakově, renovace bašty na královském hradě Wawel v Krakově. Na svém kontě mají nejvýznamnější
architektonické ceny v Polsku, včetně Výroční ceny ministra kultury a národního dědictví za rok 2018, nejvýznamnější ceny Asociace polských architektů (SARP) – čestná cena za rok 2018, stejně tak, jako cenu Vassilise Sgoutase od Mezinárodní unie architektů (UIA) za implementovanou architekturu sloužící chudým v roce 2021.

Tři projekty tohoto dua architektů získaly cenu Grand Prix soutěže roku Sdružení polských architektů (SARP): most pro pěší a cyklisty na Zámeckém vrchu v Dobczycích v roce 2022, přestavba Muzea prince Czartoryského v roce 2020 a Cracovia Hala stého výročí s Centrem sportu zdravotně postižených v Krakově v roce 2019.

Most v Dobczycích zvítězil také v soutěži Polish Architecture XXL 2021, zatímco hala Cracovia byla poctěna Grand Prix architektonické ceny „Polityka“ za rok 2018, cenou polského Olympijského výboru „Zlatý olympijský vavřín 2020“, vyznamenáním Mezinárodního paralympijského výboru v Kolíně nad Rýnem a řadou dalších cen.

Rezidenční dům Corte Verona ve Wroclawi získal mimo jiné Grand Prix v soutěži Krásná Wrocław (2011), projekt přestavby náměstí ghetta Heroes (Bohaterów Getta) Square v Krakově získal zlato v soutěži Urban Quality Award 2011 pořádané společností Eurohypo AG (Frankfurt nad Mohanem) a vyznamenání v Evropské ceně za městský veřejný
prostor v Barceloně (2006).

Piotr Lewicki a Kazimierz Łatak spolupracují nepřetržitě od roku 1988.

Majda Kregar a Miha Kerin

Architekti Majda Kregar, Miha Kerin a Edo Ravnikar Jr. patří ke generaci slovinských architektů, která dozrála během zlatého věku lublaňské školy architektury, v níž tito
architekti pokračují v moderní době snad nejdůsledněji. Jejich rozsáhlá práce čítá
projekty od autobusového nádraží v Záhřebu a hotelu v Černé Hoře až po obchodní a rezidenční komplex Bežigrajski dvor v Lublani. Po desetiletí se mimořádně angažovali v renovaci a revitalizaci Lublaňského hradu.

Lublaňský hrad je korunou města Lublaně. Podobně vnímal Lublaňský hrad i Jože Plečnik, který po 1. světové válce upravoval Pražský hrad. Známe dva jeho plány na
samotnou budovu hradu. V roce 1932 byla vypracována studie k uspořádání muzejního programu na hradě. Jediné, co se podle Plečnikových plánů podařilo zrealizovat, bylo uspořádání propojení hradu a památnikem Šance. Po 2. světové válce vznikl v roce 1947 další projekt, který počítal s demolicí hradu a umístěním nového parlamentu na jeho místě. Osmiboká stavba je inspirována hradem ze 13. století Castel del Monte v Apulii,
který není určen k obraně, ale je geometrickou interpretací kosmu. V duchu
Wagnerových monumentálních projektů navrhl Plečnik i schodiště, které vedlo od
Robbovy kašny do hradu. Podle Plečnikových planů hrad upravil architekt Boris Kobe.

Současná podoba lublaňského hradu je výsledkem pěti desetiletí procesu renovace,
jehož začátek se datuje rokem 1969, kdy Edo Ravnikar mladší obdržel 1. cenu v soutěži na renovaci hradu a do realizace stavby zapojil Majdu Kregar a Miho Kerinu. Jejich práce se vyznačuje celostním přístupem, se kterým je renovace promyšlená do posledního detailu. Jednotlivá aranžmá se vzhledově liší podle období, ale spojuje je respekt k dědictví a výrazný autorský rukopis charakteristický nápaditostí a virtuozitou detailu. Postupem času byla provedena stabilizace a obnova stavebních prvků hradu, zřízeno nové, víceúčelové kulturní zařízení, k jeho podpoře byla poskytnuta samostatná technická infrastruktura a vybudována lanová dráha spojující hrad s městem.

Dlouhé trvání a postupná obnova hradu je alespoň částečně způsobena čtyřletým funkčním obdobím starostů města. Edo Ravnikar napsal, že trvalo dva roky, než
přesvědčil novou administrativu o oprávněnosti renovace, další rok padl na získávání finančních prostředků a když stavba právě začala, celý cyklus se opakoval znovu. Přesto autorův nápad úspěšně odolal změnám vlastnických a politických poměrů i architekto-
nických hodnot a stylů.

Restaurování je nejpřesvědčivější využitím metody moderního zapojení historického materiálu, což vedlo k nové symbióze mezi cihlou a kamenem na jedné straně a cortenem
a nerezem na straně druhé. Renovací vznikly nové nečekané prostory svým vzhledem ovlivněné Piranesim, které jsou nesporně zvláštním počinem obohacujícím prostorový zážitek z hradu.

Pokud bychom chtěli najít příhodné srovnání, nemůžeme nezmínit Carla Scarpu a jeho renovaci Castelvecchia ve Veroně. Virtuozita v detailech i provedení a především
vytrvalost a důslednost, s jakou se v průběhu desetiletí naplňovala původní autorská myšlenka na obnovu Lublaňského hradu, je obdivuhodná.

Andrej Hrausky

Architekt Andrej Hrausky absolvoval Fakultu architektury v Lublani v roce 1976 u profesora Edvarda Ravnikara. Již během studií se stal členem redakční rady bulletinu ab-
architects a začal publikovat odborné články. 25 let vedl architektonickou galerii DESSA
v Lublani a připravil přes 200 architektonických výstav doma i v zahraničí. Cenné jsou zejména četné výstavní katalogy představující archiv vývoje moderní architektury ve Slovinsku i zahraničí. Přednášel na významných mezinárodních sympoziích a univerzitách v Evropě a Spojených státech amerických. Patří k největším znalcům architekto-
nických dějin a teorie architekturyve Slovinsku i v zahraničí.

Články Andreje Hrauskyho o slovinské architektuře byly publikovány v mnoha
významných mezinárodních odborných časopisech a knihách. Je spoluautorem – spolu s Janezem Koželjem a Damjanem Prelovškem – pěti knih o Jože Plečnikovi. S Janezem Koželjem je spoluautorem architektonického průvodce po Lublani a knihy o Maksi
Fabianim. Píše také o současné slovinské architektuře, architektuře slovinské předválečné moderny a dalších tématech.

Byl členem mnoha mezinárodních porot, včetně Evropské ceny za architekturu Miese van der Rohe (v letech 1997 a 1999), v roce 2004 byl slovinským komisařem na Bienále architektury v Benátkách. V letech 2006-2011 byl prezidentem Svazu architektů Lublaně a Sdružení architektů Slovinska.

V roce 1981 obdržel s Majdou Cajnkou cenu Zlatý pták pro mladé architekty, v roce 2009 jej Komora architektury a územního plánování Slovinska jmenovala čestným členem a
v roce 2014 pak spolu s Majdou Cajnkou obdrželi Plečnikovu medaili za celoživotní dílo.


Byl jmenován odborným členem pracovní skupiny připravující dokumentaci pro
zápis „Plečnikovy Ljubljany“ na seznam světového dědictví UNESCO, což mu umožnilo
znovu se hluboce ponořit do díla slovinského architekta. Kromě hloubkového archivního výzkumu, je jeho cílem pochopit a doložit aktuálnost Plečnikova díla pro moderní dobu.

V návaznosti na knihu Symboly v Plečnikově architektuře z roku 2016 vyšla v roce 2017 kniha Plečnikova architektura v Lublani s dotiskem v roce 2022. Knižně jsou vydána všechna Plečnikova architektonická díla v Lublani a okolnosti jejich vzniku. Jde o ucelený přehled Plečnikova díla ve slovinské metropoli. Podle autora se kniha snaží především „vysvětlit Plečnikovu architekturu: jak se na ni dívat, jak ji vidět a jak ji chápat“.

Vesna Košir Vozlič a Matej Vozlič

Architekti Vesna a Matej Vozličovi jsou již po desetiletí na samé špičce současné slovinské
architektury. Studovali na Fakultě architektury v Lublani a v 80. letech pak v ateliéru Borise
Podreccy ve Vídni. Za svou bohatou profesní kariéru získali řadu ocenění, včetně Ceny
Prešerenova fondu, Plečnikovy ceny a medaile, Evropské ceny veřejného prostoru, Piranesiho atd.

Od roku 1991 architektonicky vytvaří okolí banky Lublanica. Jednotlivé architektonické návrhy vznikaly v průběhu desetiletí. Projekt představuje mimořádně kvalitní a autorsky originální interpretaci myšlenky přiblížení města řece, jak ji nastínil Jože Plečnik.

Architekti čelili při rekonstrukci mnoha problémům, vzhledem k tomu, že pracovali
v samotném srdci starého města. Ve své tvorbě tak úspěšně nalezli rovnováhu mezi
respektováním Plečnikova díla a moderním pokračováním jeho myšlenek.

Každým, z mnoha po sobě jdoucích zásahů, se jim podařilo posilovat mechanismy již dříve
přítomné v prostoru. Promyšleně a zdrženlivě zasahují do cenného prostoru pečlivým čtením jeho potenciálů a logických, ale v žádném případě ne samozřejmých autorských představ o budoucím obrazu. V roce 1994 obdrželi Plečnikovu medaili za úpravu broušených ploch nábřeží Cankar. S dalším zásahem o dvacet let později, v roce 2014, Cankar Embankment ožilo v nové, obnovené podobě.


Architekti Vozličovi navrhli také Hribarovo nábřeží a Dvorní náměstí, v posledním
desetiletí byly realizovány i návrhy Bregových nábřeží a Nového náměstí. Dokončili konečnou úpravu Gallusova nábřeží, které otevřeli s minimálními zásahy a učinili ho pohostinnějším. V roce 2018 získali za úpravy nábřeží Plečnikovu cenu. Pro svoji tvorbu našli architekti inspiraci také v baroku, secesi a u Plečnikovy a Ravnikarovy Lublaně. Prostor u řeky je výrazem duchovního propojení v dialektice času.

Translate »